Dnešní ráno bylo něčím zvláštní. Ve vzduchu visel odér historie. Na vlastní kůži jsme si vyzkoušeli, jak bylo mumiím, když ještě nebyly mumiemi. Každý z týmů si zvolil ze svého středu dva zástupce, kteří byli v následujících minutách obaleni obvazovým materiálem s propadlou dobou spotřeby, který se v autolékárničkách nesmí použít, neboť by mohl někoho zabít. Mumie jsou na světě a zažíná druhá část jejich působení ve světě pralidí. Sníst půlku suchého rohlíku, namalovat na papír domeček a propíchnout balónek a to vše na čas určilo další příděly bodů do pravěké prasoutěže.

Čas po obědě nám byl vyplněn krásnou stolní hrou, která se jen tak tak vešla na hřiště. Postup po herních polích nám byl usnadněn, nebo naopak ztížen různými úkoly a náhodami.

V odpoledním čase navštívil náš tábor tým bojového umění K1, pod vedením p. Vilhelma. Bojovníci nám ukázali něco ze svého umění a dobrovolníci z našich řad měli možnost projít si jejich zkráceným výcvikem. Jedním z členů tohoto týmu je i Fabrizio Vilhelm, který je držitelem titulu Mistr K1 za rok 2016, mistr ČR a vicemistr za rok 2015.

V průběhu odpoledne zachytili naši technici zprávu od Tondy, který se dostal do zajetí a podařilo se mu odvysílat zprávu o dalším postupu k záchraně veverky.

Následující návštěva jeskyně, která prověřila naší všímavost a paměť, byla ztížena prostupem nízkým tunelem. Jediná šance jak ho překonat byla za použití lan a vozíku. Po cestě si týmy doplnily značky, které jim doposud chyběly.

Poté byl proveden přesun do nedalekého lomu, kde se podle indicií měla konat závěrečná fáze záchrany veverky. V lomu jsme objevili obrovský žalud, ale dostat se k němu nebylo jednoduché. Bylo třeba počkat na všechny týmy a společnými silami se podařilo stáhnout žalud ze skalního převisu. Veverka se ho s velkou radostí chopila a bylo na ní vidět, jak je šťastná. Okamžitě žalud rozlouskla a uvnitř se objevila odměna pro její záchrance.

Cestou zpět do tábořiště nás čekal veliký kotel kouzelného lektvaru. To jsme zvědaví, co to s námi udělá.

	Šťastná veverka